První stálé osídlení na prostoru hradiště je doloženo již z neolitu.

Význam hradiště jako opevněného místa vzrostl za vlády Přemyslovců, pro něž byl součástí sítě rodových pevností v 10.-13- století. Ve 12. století se stalo správním střediskem okolních území, ve 13.století bylo opuštěno a zaniklo.

 Původně bývalo dvoudílné, až díky letecké archeologii se podařilo odhalit vnitřní opevnění. Hradby  po obvodu opevnění se dochovaly v jako valy na severní a východní straně a v blízkosti brány na jižním okraji.  Výška valů se různí od tří do šesti metrů a šířka sedm až šestnáct metrů. Do hradiště se vstupovalo tzv. Železnými vraty, pravděpodobně bývala v jižní části prostoru kde se východní val otáčí k západu. V severovýchodní části je po svahu dolů  vidět dvě souběžná ramena valu, která v dobách vzniku a existence hradiště chránila prostor s vodním zdrojem. Ale předpokládá se, že zde mohla být i další brána nebo předhradí. 

Od konce 17. století stojí  v severní části hradiště  barokní kaple sv. Václava. 

Hradiště je volně přístupné po červené turistické značce ze Smilovic do Vinařic.