Muzeum, zpočátku městské, bylo založeno v roce 1891 z podnětu jílovského občana Leopolda Čiháka, který pro tento účel věnoval městu svou vlastní sbírku písemností a trojrozměrných předmětů. Dům Mince, ve kterém muzeum sídlí, patří mezi čtyři nejstarší budovy ve městě. Do roku 1420 zde sídlil horní úřad. Odtud bylo řízeno dolování v okolí města a také se zde vybírala urbura – daň z vydobytého zlata, náležící panovníkovi. Proslulým se tento dům stal i díky svým známým majitelům, jako byl například dvorní alchymista císaře Rudolfa II., Eduard Kelley.

V současné době má muzeum čtyři stálé expozice: Těžba a zpracování zlata, Ora et labora, Historie regionu a Příroda a tramping Posázaví. První z nich představuje hlavní naleziště zlata v České republice, způsoby jeho zpracování a využití. Součástí expozice je venkovní rýžování zlata ze štěrku dovezeného ze zlatonosné řeky Sázavy. Expozice Ora et labora je věnována bohaté a pohnuté historii ostrovského kláštera, založeného v roce 999. Další část expozice se vztahuje k osídlení Jílovska od 15. stol. až po začátek 20. století. Expozice trampingu mapuje historii a současnost fenoménu trampování. Mimo stálých expozic muzeum pořádá výstavy z různých oborů, doprovodné programy (vánoční a velikonoční předváděcí dny, muzejní potlach, přednášky, koncerty a další) a programy pro školy.

Muzejní štoly

Muzeum provozuje tři štoly na zlato, z nichž se těžilo jen ve dvou v Dolním Studeném. Halíře jsou průzkumná štola z 20. stol., která patří k významným odkazům našeho kulturního dědictví. Štoly se nacházejí v malebném okolí města a dvě z nich (štola sv. Josefa a štola sv. Antonína Paduánského ) jsou pak na značených turistických trasách a na naučné stezce „Jílovské zlaté doly".

Štola sv. Josefa

Představuje nejstarší těžbu zlata z předhusitského období. Návštěvnický okruh ukazuje typické středověké důlní dílo ražené pomocí želízka a mlátku. Trasa vede v šikmých profilech a ukazuje staré dobývky, překop, zatopená úklonná hloubení i zával.

Štola sv. Antonína Paduánského

Naposledy využívaná v letech 1753–1754. Zpřístupněná část vede ve dvou úrovních, spojených systémem žebříků a povalů v úklonném komíně. Štola není elektrifikována, proto návštěvníci dostanou důlní lampy. Prohlídka štoly tak jistě patří k nevšedním turistickým zážitkům.

Štola Halíře

Moderním způsobem ražená 270 m dlouhá štola se čtyřmi překopy představuje pozůstatek po rozsáhlých průzkumných pracích prováděných v jílovském revíru ve druhé polovině 20. stol. Jako jediná umožňuje pohyb návštěvníků na invalidních vozících.