Oblast si dodnes uchovala neopakovatelný kolorit typické české krajiny na rozhraní středních Čech a Českomoravské vrchoviny. V sídlech nalezneme lidové chalupy, statky i vesnické zámečky. Dominantami sídel jsou sakrální stavby - kostely, v menších sídlech kapličky. Volná krajina je protkána sítí polních cest, alejí a rozcestí s křížky. Základní charakteristikou oblasti je mozaikovité střídání lesních celků, polí, luk a menších rybníků s vhodně začleněnou zástavbou obcí. Centrem oblasti je zalesněný masiv Velkého a Malého Blaníku, tvořený ortorulami. Ve vrcholových partiích Velkého a Malého Blaníku se zachovaly původní bučiny se smíšenými suťovými lesy, dnes chráněny jako přírodní rezervace. Přirozenou osou oblasti je říčka Blanice, tekoucí z jihu na sever. V nivě Blanice se uchovala společenstva nivních luk a vrbových křovin. Vzácná květena se vyskytuje na rašelinných a podmáčených loukách a na mokřadech při rybnících.