Zdeslav, jehož erb se zlatou hvězdou dal hradu zbudovanému v letech 1241–1242 jméno, přijal přídomek „ze Sternberga“ hned poté, co bylo jeho vysněné a velkolepé dílo dokončeno. Majitel středověkého raně gotického sídla se vyznamenal v bitvě proti vojskům uherského krále a za své zásluhy byl odměněn samotným panovníkem Přemyslem Otakarem II. – obdržel rozsáhlá území na severní Moravě, kde nechal postavit hrad druhý, moravský Šternberk. I tento objekt dodnes stojí a patří mezi cenné české památky.

 

První velká pohroma postihla hrad až po husitských válkách – královské vojenské oddíly ho dobyly a značně poničily. Drtivá porážka zaviněná také nedostačujícím obranným systémem si vyžádala rozsáhlé stavební úpravy v pozdně gotickém slohu. Velký důraz byl kladen na zlepšení opevnění, byla vybudována mohutná obranná věž a strategicky situovaná bašta. K další velké rekonstrukci, tentokrát ve stylu raného baroka, došlo v 60. letech 17. století. Bylo třeba proměnit neútulné komnaty na pohodlnější a dekorativnější salony odpovídající tehdejšímu vkusu a nárokům. Renovace se ale nedotkla exteriéru, díky čemuž zůstal venkovní středověký charakter hradu zachován.

 

Poté přišlo období, kdy zde po více než sto třicet let pobývali příslušníci cizí mladé šlechty, až se roku 1841 sídlo opět vrátilo do rukou Sternbergů. Hrad byl v té době téměř prázdný, nevybavený nábytkem, a tak zde po několik desetiletí téměř nikdo nebydlel. Počátkem 20. století byly interiéry znovu uvedeny do obyvatelného stavu, ale ani tentokrát se venkovní vzhled nezměnil. Po komunistickém puči přišlo vyvlastnění a tehdejší vlastník, Jiří Sternberg, byl ustanoven správcem. Svým právoplatným majitelům byl Český Šternberk vrácen roku 1992 a nyní patří již dvacáté generaci potomků zakladatele.

Na Českém Šternberku mají unikátní rozhlednu – okolní krajina se tu pozoruje z „hladomorny“! Tak se říká výše zmíněné předsunuté baště, součásti propracovaného opevňovacího systému, který byl vybudován na přelomu 15. a 16. století. V mohutné centrální věži se nachází temné přízemí, jež sloužilo jako skladiště potravin a munice. Pevnost totiž nebyla spojena s hradem, a tak byla posádka v případě obležení odkázána pouze na vlastní zásoby. Krásný výhled se naskýtá z horní plošiny, na níž vede točité schodiště.