Již v roce 1837 dokončil František Kavalír, zakladatel slavného rodu sklářů, stavbu první sázavské hutě. Svatoprokopská huť, přezdívaná Babička, dodávala do Evropy první výrobky z laboratorního a tepelně odolného skla. Původně rodinný podnik českých sklářů se postupně stal světovou značkou. V roce 1882 se vedení rodinné firmy ujal syn zakladatele Josef a ten pojmenoval huť po svém otci. Zároveň započal výstavbu nové technicky vyspělejší sklárny.

Po vybudování nových provozů skláren a nových výrobních hal význam huti František klesal a pomalu chátrala. V roce 2010 byla zapsána na seznam kulturního dědictví ČR a v roce 2014 se dveře staré huti František znovu otevřely. Dnes huť hostí sklářské muzeum, jehož posláním je nejen uchovávat, ale také oživovat jedinečné tradice posázavského sklářského řemesla a umění a jeho věhlas. Objekt muzea jež byl velmi citlivě zrekonstruován a zasazen do meandru řeky Sázavy upoutá každého návštěvníka.

Dají se tady shlédnout díla předních sklářských umělců, je zde možné si vyzkoušet sklářské řemeslo. Muzeum nabízí i různé kulturní akce včetně firemních oslav. Pod jednou střechou se nenachází jen muzeum, ale  laboratoř a obchod kde si návštěvníci mohou sklářské výrobky zakoupit.

V takzvané Noemově arše – jedinečné dvoupatrové výstavní síni - se prezentuje část unikátní sbírky výrobků vytvořených sklářskými výtvarníky na Mezinárodních sklářských sympoziích IGS v Novém Boru v letech 1982 až 2006.

K muzeu vedou doslova všechny druhy cest - pěší tzv. po vlastních vede po turistických trasách, se kterými rádi poradí zaměstnanci Informačního a  kulturního centra Sázava. Autem po dálnic D1 je to 40km z Prahy a 175 km z Brna. Z Prahy lze jet autobusem přímou linkou z metra Háje anebo Posázavským pacifikem do Čerčan a tam přestoupit na osobní vlak do Sázavy. A konečně vodní cestou po řece Sázavě, po proudu i proti proudu je celá řada půjčoven lodiček, některé přímo ve městě Sázava.